Ležím. Pozoruju páníčky, jak lítaj sem a tam a snaží se sbalit snad i poslední chuchvalec prachu, který se na ně vyvalí ze skříně. Velké věci se dějí. Na kleci mi přistála nástěnka - špendlíky se fakt nedají kousat, mnohem lepší byly dráty od hifi věže. Všude je spousta krabic, tašek a všeho možnýho. Kde to ti páníčci nabrali? A vezmou si mě vůbec s sebou? Přece mě tu nenechají mezi těma smutnýma bílýma čtyřma stěnama, který tu bez nich zůstanou... teda asi jen do doby, než se sem nastěhuje někdo jiný. A tak prostě ležím a přemýšlím... a koukám na ně, jak přemýšlejí, co je ještě třeba a jak to vůbec odvezou... prý dvě tatrovky, nebo co...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat