Jak tu byl Ježíšek

V pacičkách jsem cítil, že mí páníčci něco chystají. Před týdnem přinesli v tašce stromek, který mi zakázali okusovat, celý týden se pak někde ztráceli a zase vraceli a vždy něco přinesli. Včera se ráno zase někam ztratili. Co mi Marťa v týdnu ukazoval takový bílý cosi, tak já bych teda ven jako vůbec nešel, jaká je tam zima. A to mi jen pacičku položil do toho sněhu ...

Vrátili se až večer, rozsvítili stromek, za chvíli pod ním byly nějaké dva dárky, pak se tam i objevila miska plná dobrot pro mě, Ráďa balila svý dárky, no už mi to začínalo být jasný. Okoukl jsem to a jo, fakt už si dělají Vánoce, se totiž od 23. neuvidíme, protože páníčci jedou domů (takže můžeme udělat pořádnej králičí mejdan?!). No byl jsem tak nadšený, že jsem to nevydržel a samou radostí jsem se vyčůral Rádi na peřinu. Naštvala se.

Za chvíli ale Marťa přinesl plný talíře salátu a řízku, tak si zaplnili břicha a už mě nechtěli sníst (ještěže tak). Pak Ráďa začala rozdávat dárky, na tu svoji mísu s jablkem, kedlubnou, mrkví a medovými tyčinkami se zrním jsem nevěřícně koukal, ale je to mňamka, to vám povím. Lepší jak cukroví, co jsem jim ochutnal z talíře. A navíc těma tyčinkama můžu v kleci pěkně rachotit. To třeba až budou zbytečně dlouho spát nebo až si budou pouštět ty cédéčka, co si nadělili.

Akorát škoda, že mi ty tyčinky nevydrží celý rok ... Vánoce by měly být častěji :-)

Jak jsem se ztratil

No jak? Úplně jednoduše. Moji páníčci si zvykli, že už zkrátka leccos umím a že už nedělám takový binčus jako dřív, takže si ani nevšimli, že nejsem v pokoji. Teda všimli si toho, ale asi až hodinu po tom, co jsem z pokoje vykoukl a šel zkontrolovat boty na chodbě. Jenže pak se dveře zavřely a já se nemohl dostat zpátky do pokoje a do svýho příbytku ... na chodbě byla tma ... velká tma ... a já jsem jen malý ušáček mezi spoustou bot, který ne vždy úplně voní ... v jednu chvíli už to dokonce vypadalo, že si mě vezme jedno strašidlo, co přišlo do bytu, ale protože jsem schoval uši za ty největší boty, tak si mě nevšimlo a jen kolem mě prošlo a zalezlo do jednoho pokoje ...

Po chvíli se už naštěstí otevřely dveře a v nich Ráďa s Marťou. Stýskalo se jim, to já poznám. A že mi viděli v očích, že jsem se bál v té velké tmě, tak mi Marťa vyčistil klec a dal dvojitou dávku granulí ...

Co z toho plyne? Abych příště dostal velký žvanec, musím se ztratit :-)

Pěkný advent, kamarádi ušatí

Blíží se Vánoce, a tak si páníčci (hlavně teda Ráďa, Marťa je myslí asi někde úplně jinde a vypadá smutně) vyčančali vánočkově pokoj. Na okně máme celou zasněženou vesničku a nad ní pár světýlek, asi aby si králíčci, který tama budou v noci hopsat, nenatloukli čumáčky. Taky máme betlém a adventní věnec, ale pozor, žádný umělý šmejd, co se nedá okusovat ... takže jen musím vytipovat správnou chvilku, až se oba nebudou koukat a půjdu ten věnec ochutnat ... pěkný advent!

Jak jsem lovil myš

To byste nevěřili, ale ti moji páníčci chovají v pokoji kromě mě ještě myš a veverku. Na veverku bych si netroufl, ale takovou myš, tu přece hravě přeperu, dyť umím mlátit pacičkama, až ze mě chlupy lítaj. Tak jsem se vám rozhodl, že to zkusím, od doby, co se Raďa pokoušela jinak uspořádat "televizní část" pokoje, byla ta myš relativně na dosah ...
Šel jsem do toho. Nepozorovaně vyskočil na klec, potichoučku se plížil po mříži až ke skříňce, na které byla myš. Pomaličku jsem vystrkoval uši a čumák, ani se nehnula, asi o mně fakt nevěděla. Stoupl jsem na zadní a popadl ji za ocásek do mezi zuby ...
A pak mi Marťa vynadal, že sice je to myš ze seno, ale že tohle je seno jen na okrasu či co a že to žrát nebudu, že mi raději dá ten překousanej anténní kabel na hraní ... a myš je od té doby zase na televizi, kam na ni nedosáhnu :-(

Hygiena

Marťa mi včera koupil nový šráčky (za padesát korun, šetřílek jeden) a já dnes našel jedno starší video, kde si hraju s mobilem a myju se ...

Králičí podzim

Jejdanánku! Je tu podzim, zima jak praští a jak naprší, jen občas uschne. Páníčci mě proto ani ven neberou, i když posledně jsem se v Radiné náruči nesl až k redakci, kde Marťa pracuje. Ale od té doby nic. Jsem přece maličký a mohl bych nějak omrznout. A taky utéct, protože ti mí trumpetové někam zašantročili moje károvaný šráčky, takže by mě museli pořád nosit právě v náruči.

No a tak jsem pořád doma a kadím nejen do rohu své klece, ale také na koberec a občas se vyčůrám na Rádinu tašku a ona začne šílet, protože to byla ona, kdo koupila jakýsi plastový pekáč, který prý mám používat jako záchod. Ale jak se to říká, že: starýho králíka novým kouskům nenaučíš :-) Stejně tak mi nevysvětlíš, že usušený barevný listí králíci jíst nemůžou, když už je nalepený v albu. A toho starýho opilce Dirbáka asi nikdo už nenaučí, že než mi nabídne tatranku, tak že by ji mohl rozbalit ...

A tak to je můj podzim ... těším se na zimu ... cosi jsem zaslechl, že by mi snad mohli koupit nějaký svetr nebo co. Jsem zvědav.

Tak ahoj, pac a bobek :-)

Když jsem byl ještě malej kluk ...

... dělal jsem Rádi do hrnku kuk :-)

Stříhali dohola malého králíčka ...

... ale to je jen taková králičí písnička, mně dneska stříhali páníčci jenom drápky. Docela se jim to povedlo, ale napoprvé mohli být trochu jemnější.

Čul jsem nějakou zradu, už když se sesedli kolem klece a před dvířka mi nachystali misku s jídlem. Ignoroval jsem ji, ale nakonec mě vytáhli a pustili se do díla. Fakt jsem se bál. Marťa mě držel a Ráďa stříhala. Naštěstí to ale dopadlo dobře a nemám ani zlomený kosti, ani vykloubený packy a dokonce ani přestřihnutý nervy. Příště to už vydržím bez cukání. Teda snad.

Jsem na fejsbůku ...

... a takhle tam vypadám.

Navštívit mě tam můžete, když se přihlásíte, spustíte si aplikaci RockYou Pets a najdete si v seznamu zvířátek mě u páníčka Marti. A pak už mě třeba můžete dát dortíka nebo hambáče, pomazlit se se mnou nebo si se mnou zajezdit závody :-)

Bob a bobek v kleci

Ne, nebudu psát o slavných ušácích z Večerníčku. Marťa mi čistí klec, už se to vevnitř nedalo fakt vydržet, všude samý bobky a v rohu načůráno. Kdybyste viděli, jak teď kroutí obličej, je to k popukání. Ale raději nebudu moc pomlouvat, abych vůbec dostal něco na zoubek na noc, je mu totiž smutno, protože Raďa odjela dneska k rodičům (vyprat počůraný prostěradlo a tak) a uvidí se spolu "až" v sobotu, tak se tváří celej den jak jeliman a dělá, že mu je špatně. Nemá chodit s tím starým strejcem Dirbákem na pivo a vracet se až k ránu ...

Bytová schůze

Mí páníčci měli dneska s ostatními z bytu schůzku. Teda původně na ni měli jít už včera, ale Ondra raději sbalil dvě kočky a odjel v dešti do Ostravy ... nic mi nepřivezl ... aspoň že páníčci mi koupili kedlubnu a kilo mrkve ...
No a tak teda šli na tu schůzku, vlastně chtěli jít, ale Mišák se bál vyjít na denní světlo a Ondra usnul po tom, co si od páníčků půjčil pár dílů Přátel ... přitom jak to tak poslouchám, když se na to Ráďa s Marťou koukají, tak to není špatný seriál ...
No a tak ho teda vzbudili, ještě venku svítilo sluníčko, začínal jsem být naštvanej, že mě neberou s sebou, i když teda jdou do hospody. Ondra se nasmíval jak šípková Růženka, ale podle toho, co jsem zaslechl, se šel ještě vykoupat a mezitím sluníčko zalezlo, a když tahle trojice z našeho squatu vylezla ven, tak začalo pršet. Ale schůzovali a vymysleli si, že páníčci budou celý listopad ve squatu uklízet (asi moje bobky, neco co :-) ) a kupovat toaleťák, který já ale nepotřebuju, protože si zadek neutírám, a když jo, tak do hoblin :-) Takže vlastně se mě to vůbec netýká, ani nájem prý ještě platit nemusím (asi protože nedosáhnu do toho prachama a nezaplacenýma složenkama narvanýho šuplíku), ale už jsem tu dlouho nic nenapsal, tak jsem se o tom musel zmínit. A za chvíli jdu spát, ještě pár bobků na koberec, aby mě šli páníčci uložit do pelechu ...

P.S.: Dneska jsem měl svoji první brambůrku (Marťa je čuně a spadla mu na zem :-) )

Dnes má svátek Hanuš ...

... a to je skoro Hanouš ... a to jsem já!

Páníčci na mě nezapomněli a přichystali mi takový dortík, mrkvovo-jablečný s kukuřicí a granulemi. Na jeden zátah jsem ho tedy nesnědl, jak mívám ve zvyku, nechal jsem si ještě na potom. Lepší páníčky jsem mít nemohl, děkuji vám. Akorát byste možná mohli najít to vodítko, ať ještě letos stihneme aspoň jednu procházku, než napadne sníh :-)

O páničcích

Mám své páníčky rád a myslím, že i oni mají rádi mě. Pravda, raději se jdu přitulit k Rádě než Marťovi, ten na mě občas zakřičí, a když nadělám na koberci hromádku, tak mě honí po pokoji, vlastně je to docela sranda. Horší to bylo, když mě Ráďa jednou ze vzteku zaházela klec peřinami, to se ještě učila na státnice, nebo prostě pracovala, nevím, ale asi byla fakt naštvaná, když se pak nebavila ani s Marťou.

Hustý taky bylo, když nedávno malovali, to jsem strávil dva dny na chodbě mezi ledabyle narovnaným nábytkem, ráno mě rušili spolubydlící, co přes noc flámovali, v jednu chvíli to i vypadalo, že si mě nikdo nevšímá, protože mi došla voda a jak si mám já, malý králík, říct o novou. Ale Marťa mě před dehydratací zachránil, sice vypadal jak při neštovicích, co měl na sobě nakapané barvy ... Radě jde malování asi líp, protože nebyla skoro vůbec špinavá ...

No ale tak, jací teda jsou ti mí páníčci? Ráďa je skoro poctivá studentka a pracant, když ale spí, tak prostě spí, dokáže se naštvat, když jí připadá, že svých snů nikdy nedosáhne, když Marťa něco vyvede nebo tak. Marťa je takový medvěd, myslím, že mu to i Raďa říká. Akorát medvědi chodí do pelechu jen na zimu, kdežto on tam tráví většinu dne s notebookem a dělá, že něco dělá ... a já si kolem nich lítám a skáču a jím, co mi přijde do cesty, občas někde nakadím ... ale to třeba můžou brát jako důkaz lásky, anebo taky jako trest za to, že si jezdí na výlety a já zůstávám doma v kleci ...

Něco se děje ...

... protože mi při dnešním odjezdu páníček Marťa nedal kázání o slušném chování, nepořádání mejdanů atd. Dokonce mě i ráno pustili, abych se jim motal mezi batohy při balení ... Na to, že mě s sebou nikam poslední dobou neberou, jsem si už zvykl, ale chybějící kázání, to tu ještě nebylo ...

Králíci a králičice všech zemí, zesenujme se! Až do neděle mám volný kvartýr!!!

Představení

Ahojte kamarádíčkové a potulní internetoví čtenáři!

Tak i já jsem pronikl svými tlapkami a drápky do internetových spárů a rozhodl se založit si svůj blog, na kterém bych se s vámi rád podělil o své králičí poznatky ze světa lidí a občas možná i trošku pomluvím své páníčky. Mimochodem, mohli by mi doplnit vodu, nebo jim začnu pít ty jejich minerálky ...

Ale abych se představil. Říkají mi Hanouš. Původně jsem byl zakrslý králík, samička, ovšem to byl jen špatný odhad tety ve zverimexu. Moji páníčkové jí však dlouho věřili, a tak se ze mně stala Honey Bunny, králičice s medově zbarvenou srstí, zkráceně Honey, čteno Hany, tedy něco jako lidská Hanka. Páníčkům jsem postupem času dokázal, že jsem kluk jak králík, a tak mě překřtili na Hanouše, to ale jen zkráceně, dlouze jsem pořád Honey Bunny, protože z toho nikdo nepozná, jakého jsem pohlaví.

Páníčkové Ráďa s Marťou si mě pořídili 15. ledna 2009 a už se těším, co mi připraví na moje první narozeniny. Třeba velký mrkvový dort s kukuřičkou nahoře a nějakým tím oplatkem a k tomu jako dar třeba nový domeček ... ten současný je mi už trochu těsný ... asi už nejsem zas tak zakrslý ... ale králík jsem pořád ... fakt ... čestný ušákovitý!!! :-)