Vyhasl...

S velkou lítostí musíme oznámit, že nás navždy opustil ne vždy úplně milovaný, ale přece náš králík Hanouš, zvaný též ušaté torpédo, zajoch vynikající nesmírnou inteligencí, jenž sledoval televizi, psal svůj internetový blog, přispíval do časopisu Helena v krabici a nechával se obdivovat v parcích. Byl s námi od 15. ledna 2009. Ať je ti v králičím nebi fajn, ušáku...

páníčkové Raďa a Marťa

Tak jsme byli na rekreaci

... a všichni pohromadě. Tedy já a oba páníčkové. Jako za starých časů. Na chalupě u lomu. Ve vodě jsem sice nebyl, ale co jsem tak zaslechl, tak panička umí líp plavat a házet kostky a páníček zase válí v ping pongu. A taky je šikovnej na sbírání hub, když nepřinesl z lesa vůbec žádnou, ale zato dva kelímky ostružin a nalezený nožík nějakýho houbaře-sklerotika, a taky na sekání dřeva hlavy. To se mu totiž taky moc nepovedlo, a tak si jen přivodil mezi očima jizvu. 

No a já se jen tak válel, stříhal ušima a koumal, co bych vyvedl. Nakonec jsem na to bezostyšné válení doplatil, když mě napadla zezadu jakási černá kočka, zřejmě nějaká obecní fuchtle. Ale na tohle bych radši zapomněl, takže to ukončeme, že to byla fajnová víkendová rekreace. 

Poslední fotky z prvního domova

Tak pánům klukům skončil ten jejich squat a na začátku tohodle roku se rozstěhovali po Olomouci. Protože já bydlím od května, co páníček odjel za kačákama do Prahy, u paničky v Lutíně, tak mě ani jí se stěhování netýkalo. Zato páníčka jo, v součtu za poslední plus minus rok už poněkolikáté, a protože na tom squatu bydlel, co je v Olomouci, nejdýl, tak o tom natočil i film (k vidění tady), u kterýho Ondra, jeho velký to ex-spolubydlící, uronil nejednu slzy, protože on tam bydlel ještě dýl. Ve filmu jsem k vidění i já a panička Ráďa, ale protože mě je tam málo [ :-) ], tak sem dávám fotky z mé inspekce v tom Marťovým bývalým kutlochu, která proběhla chvíli před Vánocemi... poslední fotky z mého prvního domova... 

Letní příspěvek

Už je to dlouho předlouho, co jsem tu psal. Od té doby se toho hodně změnilo, třeba bylo teplo anebo pršelo a pořád dokolečka. Hlavně ale páníčci už nebydlí spolu. Ne že by se rozešli, ale prostě není jim přáno bydlet spolu, takže teď s klecí kempuju u rodičů paničky a pravidelně slýchám "Taji tuj", což teda vůbec nevím, co znamená, protože ta malá Kristýna, co mě jakože venčí, ještě neumí pořádně mluvit. Tak proč na mě mluví? :-)

Ale povím vám, je to v tom Lutíně pohoda. Už se mi i jednou podařilo utéct a jen tak se promenádovat po ulici. To v Olomouci na balkoně prostě nešlo. A když sem to jednou zkusil, tak mi páníček dal za uši. To jsme zrovna šli z nedělní procházky po parku... 

No, páníček je teď ve velkoměstě, prej že zkusí vydělat nějaký kačáky v Praze, ale podle všeho to zas tak dobře nejde, protože v Praze je co.... ano, draze. Ale na nějakou granuli třeba zbyde. A snad se tu za mnou aspoň někdy zastaví, i když nemá moc času a těžko říct, co by ho čekalo... 

Anebo že bych se podíval za ním na starý squat, kde přespává i s paničkou, když je v Olomouci? 

Každopádně - jedna fotka z doby před jarním veletrhem Flora... Hotovej model, že? :-)

Byla zima...

Kamarádi, taky už vám ta zima leze na nervy? Celou dobu mě paníčkové v tom našem novym bydlení schovávali v teple v sušárně prádla, ale co si budeme namlouvat, když vás každý den straší kotel, když si nahoře topěj, sem tam rachotí pračka nebo vedle v garáži hrčí auto, tak to není zas tak úplně ideální příbytek. Navíc musím být pořád v kleci, takže občas už jsem pěkně nevrlej.

Ale dneska to bylo jiný. Marťa mě nejdřív zlobil rukávem, ale pak mě přenesl na můj balkon, protože venku vykouklo jaro - sluníčko svítí a je celkem teplo - hurá! A tak jsem si od listopadu konečně zase mohl vyskočit na svůj květináč. Juchů!

Mimochodem, v lednu jsem oslavil druhý narozeniny, letos to sice bylo bez dortu, protože Raďa i Marťa přišli o práci, ale i tak na mě nezapomněli a koupili mi mňamku :-)

Taky jsem nedávno přišel o jeden drápek - vyvrátil jsem si ho, když mi Raďa čistila klec, a tekla mi z toho krev, fakt to bolelo. U doktora jsem ale nebyl, drápek upadl a páníčkové mi ránu vyčistili dezinfekcí - vůbec to neštípalo! (Což není divu, protože jsem zaslechl, když Marťa říkal, že to je nějaká, která neštípe, ale i tak si myslím, že jsem statečnej :-) )