Jsou to blázni!

A je to tady. Šokující odhalení. Nejdřív se projevil jeden a teď druhý. Mí páníčkové jsou blázni. Nekecám. Na mou duši a králičí uši.

Ráďa se projevila ve čtvrtek. Do pusy hodila žvýkačku, rozžvýkala ji a spustila cosi o tom, že založí kapelu. Prý se bude jmenovat Štěkl pes. A pak dokonce začala i zpívat, něco jako: Divný zvuk, v divný ulici v divnou chvíli štěkl pes. Až šel Marťa raději do práce, jenže Ráďa šla s ním, a co mi Marťa dneska povídal, tak mu zpívala celou cestu ...

Jenže Marťa to nemá taky v hlavě v pořádku. Přišel odpoledne utahaný z práce, vypadal skoro na smrt, i když ho beztak jen bolely nohy. Až do desáté hodiny umíral, ale pak jako by do něj někdo strči lnový baterky... pustil si nějaký slovenský randál, kde se zpívá něco o tom, že dovtedy nemal rád žádnou polku, a vždy na Hej! poskočil na posteli, jinak jen kopal nohama... A to si ještě naivně myslí, že budu jíst to hnusný anglický seno, co koupil v nějaký zveráku... já jsem domácí králík a jím jen domácí seno, to je jasné ne???

S kým já to tu žiju???

Lopatka vs. drápky

Nesnáším lopatku a smetáček. Teda na hraní jsou celkem fajn, ale páníčci je začali kromě zametání bobků používat také na můj "úklid". To když něco vyvedu a místo do klece valím pod stůl, kde jsem přece jen dost v útočné výhodě. Jenže bývávalo. Lopatkou si kryjí ruce a smetáček se mě snaží přinutit vylézt, což se jim teda už pravidelně daří, protože v souboji s takovými zbraněmi jsou mé drápky bezmocné.

Jenže copak já za to můžu? Vždyť jsem jen zvíře, co má v hlavičce, jak pravila jedna páníčků bývalá spolubydlící, mozek velikosti oříšku, a prostě potřebuji trochu té divočiny. Tak "zlobit", jak oni říkají, zkrátka musím. Přece v přírodě bych nekadil pořád na jeden a pořád ten stejný list. V přírodě by nestála opřená o strom kytara, tak si ji prostě v tom pokoji chci prohlédnout a třeba si na ni i brnknout. A do měkké postele se tak hezky čůrá ... ať si to sami zkusí, že to je fajn .. určitě by pak přestali chodit na tu studenou bílou mísu ...