Jak tu byl Ježíšek

V pacičkách jsem cítil, že mí páníčci něco chystají. Před týdnem přinesli v tašce stromek, který mi zakázali okusovat, celý týden se pak někde ztráceli a zase vraceli a vždy něco přinesli. Včera se ráno zase někam ztratili. Co mi Marťa v týdnu ukazoval takový bílý cosi, tak já bych teda ven jako vůbec nešel, jaká je tam zima. A to mi jen pacičku položil do toho sněhu ...

Vrátili se až večer, rozsvítili stromek, za chvíli pod ním byly nějaké dva dárky, pak se tam i objevila miska plná dobrot pro mě, Ráďa balila svý dárky, no už mi to začínalo být jasný. Okoukl jsem to a jo, fakt už si dělají Vánoce, se totiž od 23. neuvidíme, protože páníčci jedou domů (takže můžeme udělat pořádnej králičí mejdan?!). No byl jsem tak nadšený, že jsem to nevydržel a samou radostí jsem se vyčůral Rádi na peřinu. Naštvala se.

Za chvíli ale Marťa přinesl plný talíře salátu a řízku, tak si zaplnili břicha a už mě nechtěli sníst (ještěže tak). Pak Ráďa začala rozdávat dárky, na tu svoji mísu s jablkem, kedlubnou, mrkví a medovými tyčinkami se zrním jsem nevěřícně koukal, ale je to mňamka, to vám povím. Lepší jak cukroví, co jsem jim ochutnal z talíře. A navíc těma tyčinkama můžu v kleci pěkně rachotit. To třeba až budou zbytečně dlouho spát nebo až si budou pouštět ty cédéčka, co si nadělili.

Akorát škoda, že mi ty tyčinky nevydrží celý rok ... Vánoce by měly být častěji :-)

Jak jsem se ztratil

No jak? Úplně jednoduše. Moji páníčci si zvykli, že už zkrátka leccos umím a že už nedělám takový binčus jako dřív, takže si ani nevšimli, že nejsem v pokoji. Teda všimli si toho, ale asi až hodinu po tom, co jsem z pokoje vykoukl a šel zkontrolovat boty na chodbě. Jenže pak se dveře zavřely a já se nemohl dostat zpátky do pokoje a do svýho příbytku ... na chodbě byla tma ... velká tma ... a já jsem jen malý ušáček mezi spoustou bot, který ne vždy úplně voní ... v jednu chvíli už to dokonce vypadalo, že si mě vezme jedno strašidlo, co přišlo do bytu, ale protože jsem schoval uši za ty největší boty, tak si mě nevšimlo a jen kolem mě prošlo a zalezlo do jednoho pokoje ...

Po chvíli se už naštěstí otevřely dveře a v nich Ráďa s Marťou. Stýskalo se jim, to já poznám. A že mi viděli v očích, že jsem se bál v té velké tmě, tak mi Marťa vyčistil klec a dal dvojitou dávku granulí ...

Co z toho plyne? Abych příště dostal velký žvanec, musím se ztratit :-)

Pěkný advent, kamarádi ušatí

Blíží se Vánoce, a tak si páníčci (hlavně teda Ráďa, Marťa je myslí asi někde úplně jinde a vypadá smutně) vyčančali vánočkově pokoj. Na okně máme celou zasněženou vesničku a nad ní pár světýlek, asi aby si králíčci, který tama budou v noci hopsat, nenatloukli čumáčky. Taky máme betlém a adventní věnec, ale pozor, žádný umělý šmejd, co se nedá okusovat ... takže jen musím vytipovat správnou chvilku, až se oba nebudou koukat a půjdu ten věnec ochutnat ... pěkný advent!