Mít vlastní balkon

Jsme přestěhovaní, nakonec mě tam nad tou hlučnou a smradlavou silnicí páníčci nenechali. A můžu říct, že jsem si polepšil, i když taky žádná výhra.

Mám svůj vlastní balkon, neustále čerstvý vzduch, bambusové obložení a občas i sluníčko. To je ale ten problém, jak je zima, tak je zima, buď prší nebo je prostě hnusně a na balkon mi nesvítí. Naštěstí mě občas páníčci pouští i k nim do teplíčka a Marťa cosi říkal o lyžích, že mi koupí :-)

Tak uvidíme...

Králičí stěhování

Ležím. Pozoruju páníčky, jak lítaj sem a tam a snaží se sbalit snad i poslední chuchvalec prachu, který se na ně vyvalí ze skříně. Velké věci se dějí. Na kleci mi přistála nástěnka - špendlíky se fakt nedají kousat, mnohem lepší byly dráty od hifi věže. Všude je spousta krabic, tašek a všeho možnýho. Kde to ti páníčci nabrali? A vezmou si mě vůbec s sebou? Přece mě tu nenechají mezi těma smutnýma bílýma čtyřma stěnama, který tu bez nich zůstanou... teda asi jen do doby, než se sem nastěhuje někdo jiný. A tak prostě ležím a přemýšlím... a koukám na ně, jak přemýšlejí, co je ještě třeba a jak to vůbec odvezou... prý dvě tatrovky, nebo co...

Cirkus Hanouš

Jeeejda, já tu zase dlouho nic nenapsal! Už to jsou dva měsíce a bez jedinýho písmenka. A to žiju se dvěma psavouši, kteří pořád něco píšou a prý snad za to aji dostávají peníze, za které mi kupují mrkev, což je od nich chvályhodné.

Ale třeba kdyby mě naučili taky psát, tak bych si na tu mrkev mohl vydělávat sám. Anebo kdyby třeba z pokoje čas od času udělali takovej jako cirkus, kde bych já lidem ukazoval, jak se umím válet, koukat na televizi, zhasínat a rožínat lampu anebo jak rychle dokážu překousat jakýkoliv kabel. Vsadím se, že by to slavilo úspěchy a nějaký ty zlaťáky by se jen hrnuly. Co vy na to?

Strážce rajčat tvrdou mrkev má

Kamarádi, to byste nevěřili, ale páníčci si pořídili zahrádku - na balkoně! Ještě před pár týdnama to vypadalo tak nějak všelijak, ale teď je to ten nejzelenější balkon minimálně na naší ulici.

No a protože páníčci nemůžou ty svý rajčata a hrášky střežit ve dne v noci, aby jim je někdo neočesal, což je teď prý na Hané podle novin nějaká nová móda, a já mám i v noci plno energie a občas jsem se je nenechal vyspat, tak se ze mě stal noční strážce zahrádky.

Jenže taková funkce, to není jen tak. Teda člověk ty rajčata, šalvěje a hrášky uhlídá, protože se nehýbou a nepokoušejí se nikam utéct, ale na samotnýho hlídače to je docela velkej tlak, když na mě pořád útočí komáři a další otravní hmyzáci. Někdo z nich mě snad nakazil nějakým zlým jedem, protože i když vím, že na páníčků postel smím jen někdy, ale většinou vůbec, tak jsem na ni vyskočil a kvůli těm zlým roupům jsem ji rozdrápal prostěradlo i povlečení na peřinu. A pak jsem dostal na zadek, protože páníčci si mysleli, že jsem to udělal jen tak z hecu.

Takže si kamarádi pamatujte, že hmyzáci mají neblahý vliv na slušné králíkovo vychování a že strážce rajčat tvrdou mrkev má. A to prý mají ještě přijít hrůzostrašné bouřky, takže to možná bude ještě horší ...

Léto

Čaute kamarádi ušatí,

už jsem tu dlouho nic nenapsal, což mě moc mrzí, ale ono se zas tak nic zvláštního nestalo. Raďa se pořád učila a Marťa čučel do počítače, jestli náhodou někdo pro něj nemá práci. A tak má Raďa všechny zkoušky za sebou a Marťa pořád chodí opravovat chyby do novin.

Ale už mě jednou vzali letos i ven, na zmrzlinu. A zase mě většina lidí oslovovala "Ježíši", jak kdyby nikdy neviděla ušáka v městských ulicích, přitom je v jednom parku i místo, kde se toulají bažanti a občas se tam mihnou i mý kamarádi ušatí z lesů, polí a strání. Tam by ty lidi asi klepla pepka. To jedna paní se tenkrát rozhodit nenechala a jen mi řekla, ať si dávám bacha, že za rohem je velký pes. Ale asi si dělala srandu, protože takovýho ťunťu bych přepral. Vždyť já už jsem velkej...

Každopádně máme tu léto. I když to tak vůbec venku nevypadá (protože to už tak vypadalo a bylo děsný vedro), tak si ho užívejte, i kdyby trakaře padaly. A kdyby náhodou jste chtěli někam vytáhnout moje páníčky, tak neváhejte, já to jen ocením. Seženu kila mrkve, nadělám z nich koktejl, pozvu nějaký králičice, vyvalím se na postel a budu pozorovat, jak se ty holky ušatý perou s lopatkou, což je moje oblíbená činnost, a pak jim nabídnu něco z odpaďáku, kde občas přistane od páníčků nějaký ohryzek nebo tak ... a tak ...

Hanoušův reflektor: Nazdar, parto!

Tady si kamarádi můžete přečíst první část mýho Reflektoru na webu vkrabici.cz o tom, jak už se těším na jaro (no je to trošku staršího data už, zapoměnl jsem to sem dát).

Hanoušův reflektor

Nebudete věřit, ale Marťa mi nabídl občasný sloupek či jak to nazvat pro studentský web www.vkrabici.cz. No a co mu já malý králík, kterýmu přes zimu narostl pořádný zadek z toho válení, že nemůžu pořádně vyskočit na postel, řekl? Vzal jsem to, a tak už zítra si budou moct študáci přečíst první část mýho reflektoru. Těšte se, odkazy sem budu postupně házet.

Jsou to blázni!

A je to tady. Šokující odhalení. Nejdřív se projevil jeden a teď druhý. Mí páníčkové jsou blázni. Nekecám. Na mou duši a králičí uši.

Ráďa se projevila ve čtvrtek. Do pusy hodila žvýkačku, rozžvýkala ji a spustila cosi o tom, že založí kapelu. Prý se bude jmenovat Štěkl pes. A pak dokonce začala i zpívat, něco jako: Divný zvuk, v divný ulici v divnou chvíli štěkl pes. Až šel Marťa raději do práce, jenže Ráďa šla s ním, a co mi Marťa dneska povídal, tak mu zpívala celou cestu ...

Jenže Marťa to nemá taky v hlavě v pořádku. Přišel odpoledne utahaný z práce, vypadal skoro na smrt, i když ho beztak jen bolely nohy. Až do desáté hodiny umíral, ale pak jako by do něj někdo strči lnový baterky... pustil si nějaký slovenský randál, kde se zpívá něco o tom, že dovtedy nemal rád žádnou polku, a vždy na Hej! poskočil na posteli, jinak jen kopal nohama... A to si ještě naivně myslí, že budu jíst to hnusný anglický seno, co koupil v nějaký zveráku... já jsem domácí králík a jím jen domácí seno, to je jasné ne???

S kým já to tu žiju???

Lopatka vs. drápky

Nesnáším lopatku a smetáček. Teda na hraní jsou celkem fajn, ale páníčci je začali kromě zametání bobků používat také na můj "úklid". To když něco vyvedu a místo do klece valím pod stůl, kde jsem přece jen dost v útočné výhodě. Jenže bývávalo. Lopatkou si kryjí ruce a smetáček se mě snaží přinutit vylézt, což se jim teda už pravidelně daří, protože v souboji s takovými zbraněmi jsou mé drápky bezmocné.

Jenže copak já za to můžu? Vždyť jsem jen zvíře, co má v hlavičce, jak pravila jedna páníčků bývalá spolubydlící, mozek velikosti oříšku, a prostě potřebuji trochu té divočiny. Tak "zlobit", jak oni říkají, zkrátka musím. Přece v přírodě bych nekadil pořád na jeden a pořád ten stejný list. V přírodě by nestála opřená o strom kytara, tak si ji prostě v tom pokoji chci prohlédnout a třeba si na ni i brnknout. A do měkké postele se tak hezky čůrá ... ať si to sami zkusí, že to je fajn .. určitě by pak přestali chodit na tu studenou bílou mísu ...

Někdo má dnes narozeniny ...

Kamarádi ušatí, dnes uplynul rok od chvíle, kdy si mě moji páníčci přivezli v krabici ze zverimexu domů. Od 15. ledna 2009 se tak datuje můj nový život. Od toho dne už nezlobím své ušaté spolubydlící, ale mám svůj vlastní domeček, pravda, mohl by být větší, a občas "můžu" čůrat do peřin :-)

To se mi povedlo i dneska a dokonce za běhu :-)

A přesto všechno mi Ráďa s Marťou udělali dort skoro ze všeho, co mám rád, dokonce i svíčku na něm mi zapálili. Ale pak ji museli sfouknout, protože já bych si popálil vousky ... a hlavně jsem se ze začátku trochu bál, co to na mě zase vymysleli za člověčinu ...

... a víte co, kamarádi? Já ty svý páníčky mám moc rád, i když je zlobím. Ale oni určitě znají takové to "co se škádlívá, to se rádo mívá".

PF 2010

Já vám povím, už jsem se bál, že se toho novýho roku neodžiju. Páníčci si vzali k sobě na prázdniny Marťovu sestru, pětiletou Terezu, na skoro celý týden. Nejen že se, to vím z doslechu, venku chovala, jako kdyby nikdy neviděla tramvaj, ale na vlastní kůži jsem poznal, že snad ani nikdy neviděla králíka.

Sice mě hladila a drbala, to já rád, ale když mě zavírala do klece už v deset hodin večír, že jde spát, tak mi to fakt vadilo, nebo když furt komentovala to, že jsem někde nechal bobek. Ani kakaa mi nedala napít. Poslední den jejího pobytu u nás už jsem to nevydržel a kousnul jsem ji do prstu, aby si uvědomila, že si nenechám všechno líbit, že nejsem žádnej ušatej chlupatej trouba. To vám byl panečku rachot. Ale ráno se se mnou hezky rozloučila, takže Marťa asi nekecal, když říkal, že je to chytrá holka ...

No ale ten Dirbák by se mohl polepšit. Zase mě tahal z klece, málem za uši, jak to dělá vždycky, myslel si, jak je to všechno vtipný, ale nebylo, protože mi málem zlomil zadní tlapku. To bych pak nemohl skákat přes postel a vůbec blbnout v tom našem kutlochu ...

Ale protože jsem to všechno přežil, tak vám kamarádi ušatí přeju všechno nejlepší do toho novýho roku 2010 a hlavně hodně sena a mrkvičky. A hodných a chápavých páníčků a jejich kamarádů :-)